Včera se mi na matematickém cvičení vedeném RNDr. Michalem Novákem, Ph.D., podařilo získat 5 bodů za prezentaci domácí úlohy, abych je záhy ztratil, protože jsem si četl knihu při prezentacích dalších kolegů. Způsob odebrání bodů mi přišel absurdní jako hry Samuela Becketta. Zdůrazňuji, že k zamyšlení mě vedl důvod a způsob odebrání bodů, ne body samotné. E-mail se dá adresovat všem lidem, a proto ho zde uvěřejňuji.

Dobrý večer,
jsa student, který byl dnes potrestán za čtení korespondence psané Janem
Werichem, rozhodl jsem se Vám napsat uctivý werichovský dopis, jimž bych
rád vyzdvihl téma etiky dneška ke společné diskuzi. Dopis prosím
nezahazujte skrčen do pomyslného binárního koše a vězte, že jej píšu jen
ze zájmu a mimo celý spor, který mezi námi vznikl. Pro mě vlastně
zmíněný spor ani neexistuje, neboť uznávám svou vinu a přijímám udělený
trest. Jde mi o filosofickou otázku etiky a doufám, že se mi podaří celé
psaní vést tímto směrem.

Jsem huba nevymáchaná a do všeho se pletu. Kromě informačních
technologií rád uplétám otázky filosofické, které si sám kladu a sám si
na ně odpovídám. Naskytne-li se příležitost, nadšeně se vrhám do diskuze
a to proto, že jako pragmatik vím, kolik různých podob má jedna pravda.
Ta moje je jen jedna z nich a já nevím, zda jiná se mi nebude líbit víc.

Nyní byla nastolena otázka etiky. Protože jsem ponejvíce zasažen učením
Sókrata, jsou moje mravy uvolněné a svědomí je můj jediný kodex.
Nikterak se to nevylučuje s mou křesťanskou vírou. Mám svědomí tak
vycvičené, že se bojím i vyrušovat při výuce. Naopak se snažím
preventivně čelit vyrušování a hledám si tichou činnost, u které
nenápadně pozoruji okolní dění. Moje svědomí mi nedovolí nemít zájem na
výuce, ale zároveň mi nedovolí ztrácet nejcennější a nejneuchopitelnější
věc - čas. Sedět s rukama v kapsách nebo spát je pro mě daleko větší
přečin, než dělat něco napůl(v tomto případě číst knihu a vnímat nulové
dění v jednom okamžiku).

Se vší úctou. Později ve svém komentáři jste použil přirovnání, že kdyby
to tak dělali všichni, budeme se zde za chvíli střílet a mě zamrazilo.
Znám to přirovnání, ale nevidím v této situaci prostor pro jeho použití.
Přece kdyby se každý snažil využít všechny okamžiky času ke svému
vzdělání, bylo by zde tolik vzdělanců, že by třeba i zbraně ztratily
smysl. Ale uvědomuji si nereálnost tohoto mého sdělení i to, že podobné
slovíčkaření nemá cenu. Jen to tak nějak utkvělo v mé mysli.

Stejně jako otázka, jež mě trápí již od gymnázia.

Oč je kniha horší než nepřítomný pohled nebo spánek znuděného
posluchače? Ano, je zde ten argument, že to není příjemné pro řečníka za
pultíkem, ale tomu to může být upřímně jedno. Osobně jsem již několikrát
prezentoval a také jako herci amatérského divadla mi to vždy bylo a bude
šum a fuk. Pokud řečník nemá, čím by zaujal, jak si může nárokovat plnou
pozornost? Může snad publikum za to, že ho v tu chvíli prezentující
nedokáže zaujmout? Kde je vina a čí je etický prohřešek? Heslem "podle
sebe, soudím tebe" a vlivem svého svědomí tvrdím, že nelze hledat
jednotlivé viníky v řadách nepozorných posluchačů.

Navíc dle mého skromného názoru, ne všichni mají v sociálním kodexu naší
kultury zafixováno, že je špatné vykonávat určitou podružnou činnost v
době, kdy po nich není požadováno nic závažnějšího než dávat pozor na
rutinní děj. Viz třeba podle mého svědomí to bylo naprosto v pořádku a
doteď za to necítím stud. Jiná věc by byla, kdyby to bylo předem
zakázáno, jenže, pokud si dobře vzpomínám, nebylo. Naopak v loňském roce
byla podobná "faux pas" docela tolerována a Vy jistě znáte přísloví, že
zvyk je železná košile.

Prosím, budete-li mít malý moment volného času, napište mi svůj názor na
věc. Zajímá mě jiná podobná pravda. Na druhou stranu se nezlobte za mou
odvahu začít diskuzi i mimo akademické prostředí a mimo obor, který nás
oba přitahuje. Těším se na Váš ohlas a protože už je brzo ráno, loučím
se s Láskou

a přáním hezkého dne.

Pavel Novotný
***
FIT VUT, 2BIB, skupina 21, zastupitel SU